Vítejte :-)

Pečeme s Rosalie
By ChloeMercer

„Nazdárek, blondýno. Kde máš zbytek?“ zeptal jsem se, když jsem vešel do domu.

„Ahoj, Jaku,“ pozdravila mě se zářivým úsměvem.

Přejel jsem ji od hlavy k patě podezřívavým pohledem. Takhle se totiž normálně nechovala. Tím spíš ne ke mně.

„Ty sis něco šlehla, či co?“ otázal jsem se.

„Ne,“ ohradila se. „Jen peču nějaké keksy. Nedáš si? Myslím, že se mi moc povedly.“ Tvářila se jako neviňátko.

Vzal jsem si jeden z těch lákavě vypadajících keksů, vložil si jej do úst a byly překvapivě v pohodě.

„Už jsem si myslel, že mě chceš otrávit,“ poznamenal jsem s úlevou a vložil si do úst další várku keksů.

„Otrávit? Já?“ zalapala po dechu pohoršeně.

„Tak dost! Něco si s nimi určitě udělala,“ došlo mi, protože lapat upíra po dechu jsem ještě neviděl.

„Tak fajn. Dostal jsi mě. Neupekla jsem je, ale koupila a ohřála, aby to tak vypadalo…“

Všechno? To se mi nezdá…

„Je v nich tráva?“

„Nic takového.“ Zatvářila se ublíženě.

„Rosalie,“ zavrčel jsem.

„Vážně jsem je jen koupila,“ hájila se. „Ve zverimexu,“ dodala zrovna, když jsem se chystal se opět uklidnit.

„Co?“ vyprskl jsem.

„Ber to z té lepší stránky, aspoň budeš mít lesklou srst.“ Zasmála se.

„Já tě zabiju!“