To, co nás spojuje…
To, co nás spojuje…
By ChloeMercer
Vstoupila jsem do obýváku, zmateně povytáhla obočí a vykulila oči.
Edward? Jacob? Jsou to vážně oni, nebo je nahradili návštěvníci odněkud z Marsu? Odkdy jsou ti dva takový kámoši, že si ani nevšimnou, že jsem s nimi v jedné místnosti? Místo typických jedovatých poznámek a pošťuchování teď naprosto klidně sedí bok po boku na sedačce s očima obrácenýma k televizoru…
„Neříkejte, že peklo dneska zamrzlo a já to prošvihla,“ pronesla jsem s údivem.
Ani jeden z nich si mě však nevšímal…
No výborně…
„Ne, že bych nebyla ráda, že se k sobě chováte normálně, ale tak trochu mi uniká důvod, proč tomu tak najednou je…“
„Bello, neruš. Koukáme na olympiádu,“ zabrblal Jacob, zatímco Edward jen souhlasně přikyvoval.
„Aha. Tak to potom jo,“ rezignovala jsem a raději vyklidila pole.
Je to asi tak týden, co jsem se prohlásila za Švýcarsko. Fakt nevím, proč jsem si musela vymýšlet něco tak složitého, když stačila taková blbost, jako je zapnout jim telku, aby ti dva nalezli společnou řeč…
Zdá se, že přeci jen existuje jedna věc, která dokáže stmelit i dva zdánlivě naprosto neslučitelné tábory. Je úplně jedno, jestli vrtí ocasy ve vlčí podobě, nebo vysávají krev z nebohých zvířátek. Kluky prostě nikdy nepochopím…