Dílek skládanky
Dílek skládanky
By ChloeMercer
Tento víkend jsem dostal na starosti svou malou vnučku Renesmé. Byl to první víkend, co jsem s ní trávil o samotě, aniž by u toho byla Sue, Bella, či Jake.
Zvláštní na tom bylo, že většinu času mezi námi panovalo trapné ticho, a tak jsem zalovil v šuplíku a vytáhl z něj krabici starých puzzle. Říkal jsem si, že těch pět set kusů jí bude pro začátek stačit a taky jsem doufal, že nám to vyplní část celého víkendu, jenže než jsem Nessie připravil svačinu, ona už měla obrázek hotový.
Samozřejmě jsem ji nadšeně pochválil a tak, ale byl jsem v koncích. Netušil jsem, co si s ní počít dál, jenomže Renesmé naštěstí to skládání natolik chytlo, že mě poprosila o další.
Vysypala tedy obsah další krabice na stolek a začala skládat.
Chvíli jsem jí pomáhal, zatímco v televizi běžel fotbal, ale nakonec mě zmohla únava a já se rozhodl, že alespoň na chvíli zavřu oko.
Probudil jsem se asi o hodinu později, a to co jsem spatřil, bylo přímo neuvěřitelné. Ness teď seděla na zemi a před sebou měla složený obraz Londýnského Tower Bridge, o kterém jsem věděl, že se skládá z deseti tisíc kousků.
„Máš další, dědo?“ zeptala se.
„Ne, zlato. To nemám,“ zamumlal jsem ohromeně.
„Neva,“ brebtla sice, ale ten zklamaný tón se nedal přeslechnout.
Zřejmě ji to vážně chytlo. Jediný problém byl, že jsem už žádný další záložní plán ani puzzle neměl…
„Máš aspoň strouhanku?“
„Je v kuchyni. Horní police nad sporákem, dojdu ti pro ni.“
Když jsem se následně vrátil, uvědomil jsem si, že ta chuděrka ještě ani neobědvala.
„Máš snad hlad?“
„Ne,“ zavrtěla drobnou hlavičkou.
„Tak co s tím budeš dělat?“ zajímalo mě.
„Skládat rohlíky,“ zvolala radostně a mé obočí vylétlo udiveně vzhůru.
Čemu se ale vlastně divím? Vždyť ona je přeci zázračné dítě…