Vítejte :-)

Marná snaha
By ChloeMercer

Bella uspořádala tenhle vánoční večírek s nadšením sobě vlastním. Chce tak usmířit Jacoba s Edwardem a proto k nám domů pozvala celou vlčí smečku. To jsou fakt šťastné a veselé…

Když s tímhle nápadem přišla, myslela jsem, že to s Edwardem snad sekne, ale ona si vždycky nakonec prosadí svou.

„U všech čertů, Edwarde. Kde jsi nechal vánočního ducha?“ ptala se ho pokaždé, když se snažil něco namítnout.

Bylo mi ho vážně líto…

„Nemyslíš, že jen žárlí, Bells?“ pokoušela jsem se ho zastat.

„Edward? Ten rozhodně žárlivý není…“

„Jak myslíš,“ nechala jsem ji raději a šla se posadit na své místo.

Seděli jsme u prostřeného stolu a nervózně po sobě navzájem pokukovali. Vlkodlakům se možná sbíhaly sliny, ale my jsme si připadali divně, když tu tak sedíme a tváříme se, jako že uctíváme tu hromadu bahna, se kterou se Bella vařila celý den.

„Tak jsme se tu všichni sešli. Někteří rádi, někteří neradi,“ započala Bella svůj proslov s pozvednutou číší. „Doufám, že si to tu společně skvěle užijeme.“

Ona si snad vážně myslí, že jakmile přijdou Vánoce, začnou se všichni milovat, ale takhle to vážně nechodí a na Jakovi s Edwardem to bylo opravdu znát.

Náhle se ke mně Edward naklonil a začal mi něco šeptat do ucha. Bylo to tiché a špatně srozumitelné, ale znělo to trochu jako, že mám předstírat, že dárky pro vlkodlaky, zabalené do tmavě zeleného vánočního papíru se soby, jsem jim dala já.

„Co je to za nesmysl? Vážně si myslíš, že někdo uvěří, že bych při balení dárků zvolila takhle nevkusný, balicí papír?“ vyslala jsem k němu svou myšlenku. „Cos jim vůbec koupil?“

„Košile…“ zamumlal.

„Co? To jako, aby před Bellou neběhali do půl těla nazí?“

Edward nepatrně přikývl.

„Nechci, aby si myslela, že žárlím,“ přiznal.

„Ale ty žárlíš,“ zasmála jsem se jeho poklesku.