Rudá není dobrá
Rudá není dobrá
By ChloeMercer
„Tak co? Připravená?“ zeptal se Edward a políbil mě na šíji.
„Skoro ano,“ potvrdila jsem mu a zahleděla se na svůj dokonalý odraz v zrcadle.
Vybrala jsem vážně pěkné šaty s jemnými červenými kvítky a lodičky. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a do uší nandala vážně pěkné náušnice od Alice.
„Fajn, tak já počkám dole, ale nezapomeň na čočky,“ připomenul mi.
„No jo. Vidíš,“ zhrozila jsem se.
Asi je to zvláštní, ale vážně jsem na ně zapomněla. Aby taky ne, když jsem se tím od té doby, co se z mých očí stalo tekuté zlato, nemusela příliš zabývat. Když však jdeme k Charliemu, je to o něčem jiném, protože ten by v životě nepochopil tu náhlou změnu barvy očí. I tak už si asi všiml, že to nejsou mé staré hnědé oči. No, po pravdě si jistě všimnul více věcí, přeci jen není hloupý. I když je to policajt a o těch už se něco namluvilo.
Musím ho chránit. Čím méně toho ví, tím více je v bezpečí. A tím to hasne!
„Bello, no tak. Musíme jít,“ popoháněl mě Edward.
„Už běžím.“
Jak jsem řekla, tak jsem také učinila. Cestou jsem sáhla po krabičce s barevnými kontaktními čočkami a nandala si je. Upíří rychlostí jsem se ocitla před Edwardem.
„Jsem hotová,“ oznámila jsem mu s úsměvem a chtěla ho políbit. On mě ale zarazil.
„Takhle rozhodně nikam nepůjdeš.“
„Co? Proč ne?“ rozčilovala jsem se. „Vždyť jsem si na sobě dala tolik záležet. Tak proč máš výhrady?“
„No, já ne,“ koktal.
„Edwarde, mně se to náhodou líbí.“
„Víš jistě, že se ti právě tohle líbí?“ zeptal se a natočil mě čelem k velkému zrcadlu.
„Do háje! Moje oči už jsou zase rudé! Ale já přísahám, že jsem nikoho nezakousla…“
„Emmette,“ zavrčel. „Já tě snad zabiju. Vždyť Charlieho mohlo klepnout!!!“