Vegetariáni to mají těžké
Vegetariáni to mají těžké
By ChloeMercer
Bella
Byl slunečný den a Cullenovi si doma váleli šunky. Byla jsem ve škole sama samotinká a bylo mi z toho smutno. Pokaždé, když jsem s Edwardem nemohla být, jsem přemítala jenom a pouze nad jeho osobou.
Kde je? Co asi dělá? Myslí na mě? To všechno byly mé obvyklé myšlenky u oběda, ale jak jsem tam tak seděla a pozorovala zbytky svého karbanátku, začala jsem přemýšlet nad něčím docela jiným.
Jaké to pro Edwarda asi je být vegetariánem? Je to stejné jako u lidí? Nebo jim, tak jako mně, tofu nestačí? Co kdybych zkusila být taky vegetariánka?
Asi to zní jako hloupost, ale už z pouhé solidarity bych to měla zkusit…
A jak jsem řekla, tak jsem také učinila. Po celý příští týden jsem k obědu jedla jen saláty a bezmasá jídla.
Po dvou týdnech pomyslného žvýkání celeru se mi o masu už i zdálo. A to každou noc. Bylo to k nevydržení…
Edward
Jsou to asi tak dva týdny, co Bella začala vynechávat maso. Myslím, že jsem se dovtípil, co tím sleduje a rozhodně jsem to nepovažoval za dobrý nápad, jenže… Copak můžu jenom tak přijít za Bellou a vyprávět jí o tom, že maso nutně potřebuje a že to bez něj beztak dlouho nevydrží, protože je to jedna ze základních potravin?
Ani si nechci domýšlet, co by si z toho vydedukovala, kdybych za ní s něčím takovým přišel.
Naštěstí jsem ani nic říkat nemusel, protože jednou v noci se Bella utrhla ze řetězu a já si tak mohl vychutnat pohled hodný bohů, který mě pobavil na několik let dopředu.
Byla půlnoc a Bella se skláněla nad otevřenou ledničkou. V jedné ruce držela grilované kuřecí stehno a ve druhé uherák. Mastná ústa měla plná uzeniny a cpala se jí jako o život.
„To je moje holka,“ pochválil jsem si ji.